Oteplování

Klimatologie je vědní disciplína, která spadá do meteorologie a zkoumá dlouhodobý vývoj zemské atmosféry neboli klimatu. Zatímco dříve šlo o relativně neznámou oblast vědeckého zájmu, v posledních desetiletích její společenský význam prudce stoupal. Příčinou byly některé teorie, které si získaly pozornost veřejnosti:

1. V 70. letech 20. století klimatologové správně předpověděli, že působením lidí vznikne tzv. ozónová díra. Méně trefná byla nicméně druhá dobová teorie předpovídající globální ochlazování jako postupné snižování teploty. Unáhlení klimatologové tehdy varovali veřejnost, že možná nastupuje nová doba ledová.
2. Novější teorie z 80. let popisující globální oteplování je v mnoha ohledech podobná těm předchozím. Ačkoli obrací křivku teplotního vývoje směrem vzhůru, hlavní příčinu změn vidí opět v lidské činnosti a zplodinách, které vypouštíme do atmosféry. Podle soudobých klimatologů se tedy planeta otepluje a velký podíl na tom mají skleníkové plyny jako oxid uhličitý CO₂ apod.
3. Zatím méně známou teorií změny klimatu je tzv. globální stmívání neboli stínění zemského povrchu smogem, prachem a jinými zplodinami. Podle této teorie z 90. let způsobujeme znečišťováním atmosféry úbytek dopadu slunečního záření a následné ochlazování, kterým poněkud mírníme postupné globální oteplování.

Dostupná měření skutečně vypovídají o nepatrném nárůstu teplot v posledních desetiletích. Tyto střednědobé údaje jsou dále doplňovány o výsledky výzkumů v oblasti paleoklimatologie, která odhaduje historický vývoj klimatu nepřímo rozborem hornin, ledovcových vrtů, letokruhů apod. Na základě všech dostupných dat dělají vědci dalekosáhlé závěry a některé počítačové modely tak simulují vývoj klimatu až na několik století dopředu.

Přestože v některých základních bodech panuje mezi klimatology shoda, nadále probíhá živá diskuse o příčinách a povaze současné změny klimatu. Mnozí vědci popírají významnější vliv člověka, zatímco jiní považují klima za chaotický systém, který se otepluje z blíže neurčitelných příčin. Někteří dokonce existenci měřitelného globálního oteplování přímo odmítají. Tato polemika je celkem pochopitelná, pokud si uvědomíme, o jak složitý problém se zde jedná.

Ačkoli vědci teprve hledají společný hlas, globální oteplování si získává stále větší pozornost. Nemalý podíl na tom mají klimatologové a další vědci sdružení pod hlavičkou IPCC neboli Mezinárodního panelu pro změny klimatu při OSN. Jejich přičiněním se o problém zajímají média, politici, aktivisté a v neposlední řadě také širší laická veřejnost. O globálním oteplování se píší knihy, vznikají filmové dokumenty, rozhlasové pořady a tisíce internetových stránek téma rozebírají ze všech stran. (Reprezentativní výběr českých zdrojů a odkazů je připojen na konci této stránky.)

Veřejná diskuse na téma změny klimatu zpravidla zlehčuje nepopiratelný fakt, že totiž globální oteplování způsobené člověkem je pouhá teorie. U laiků je to vzhledem ke způsobu, jakým nakládají s informacemi, zcela pochopitelné. Poněkud udivující je ale nekritická sebejistota některých vědců či aktivistů, kteří tuto hypotézu prezentují v médiích. Co je toho příčinou?

Obecným problémem současné klimatologie je víra v pozitivismus — zastaralou koncepci vědeckého poznání, opírající se jednak o pozorování (což je pochopitelně správně), ale také o slučování poznatků metodou logické indukce. Část klimatologů reprezentovaná panelem IPCC se snaží sjednotit dostupné poznání do jediné superteorie o lidském původu změny klimatu. Existuje nicméně pár pádných argumentů, proč bychom měli o platnosti této teorie vážně pochybovat:

• Vědecké znalosti o fungování klimatu nejsou ani zdaleka úplné. Globální klima ovlivňují stovky různých faktorů a jejich seznam se rychle rozrůstá o nové hypotézy a poznatky. Přitom jen u několika déle známých jevů je objasněn přibližný mechanismus jejich působení na stav a vývoj klimatu. Ještě větší nejasnosti ovšem panují kolem ovlivňování různých faktorů mezi sebou navzájem, zejména pokud jde o dosud nenaměřené, předpovídané hodnoty. Jelikož jsou naše znalosti jevů i jejich vzájemného působení neúplné, nelze brát vážně ani klimatologické modely.
• Sestavení realistického modelu klimatu představuje neřešitelný problém. Na jednu stranu jsou zde děravé znalosti o fungování klimatu a na straně druhé zcela nedostačující výpočetní výkon současných počítačů. I ty zdánlivě nejdokonalejší modely zahrnují jen úzký výběr klimatických faktorů simulovaných v síti bodů, vzdálených od sebe v desítkách až jednotkách kilometrů (tedy nikoli jako souvislý a dynamický systém). Dokonce i někteří vědci, kteří se na klimatologických modelech podílejí, otevřeně přiznávají, že jejich modely není možné chápat jako realistickou předpověď. Je nutné je nazírat jako to, čím ve skutečnosti jsou, tedy jako pouhé pokusy o modelování budoucího vývoje, vyladěné na historická data.
• Řada vědců považuje klima za chaotický systém, v jehož rámci může libovolně malá změna vést postupně k velkým následkům (tzv. motýlí efekt). Ani sebelepší model při dokonalé znalosti všech faktorů by nebyl schopen dlouhodobý vývoj takového systému předpovědět. Ať tak či onak, globální klima je mimořádně komplexní a proměnlivý systém mnoha provázaných faktorů, kterým teprve začínáme rozumět, natož abychom byli schopni předvídat vývoj celku.
• Neexistuje žádná vědecká jistota o míře vlivu CO₂ na teplotu. Fyzikálně prokázaným jevem je pouze tzv. skleníkový efekt. V planetárním měřítku ale není možno určit, jak významný je vliv obsahu skleníkových plynů v atmosféře na případnou změnu její teploty — to už je pouhá hypotéza, a v žádném případě ne jistota. Stejně tak je nutné brát s rezervou tvrzení, že nárůst obsahu CO₂ by nutně musel být vážným problémem. Řada odborníků je přesně opačného názoru, tedy že nárůst CO₂ a jím doprovázený rozmach vegetace může být ve skutečnosti lidstvu prospěšný, protože podpoří zemědělskou produkci.
• Hodnotící zprávy IPCC jsou nedokonalou syntézou mnoha zdrojů a jejich zdánlivá jednoznačnost je vykoupena vyloučením bezpočtu oponentních názorů. Někteří vědci si stěžovali, že jejich příspěvky do zpráv IPCC byly bez jejich svolení editovány a použity k podpoře tvrzení, s nimiž nesouhlasí. Právě proto, že je oficiální teorie IPCC v rozporu s některými skutečnostmi, ji mnoho vědců a výzkumných institucí považuje za zneplatněnou. Dílčí tvrzení IPCC byla falzifikována hned několikrát, a přesto nedošlo k zásadním korekcím. IPCC vnější i vnitřní kritiku ignoruje, nebo se přinejlepším pokouší svou teorii imunizovat přidáváním pomocných hypotéz. Seriózní oponenti jsou osočováni z nevědeckosti a zaujatosti ve prospěch průmyslových korporací.
• Důvěryhodnost IPCC byla zpochybněna aférou Climategate. V listopadu 2009 vypukl obrovský skandál prozrazením interní korespondence a dokumentů několika předních klimatologů, kteří záměrně zkreslovali svá data, blokovali vědecké publikace oponentů a manipulovali stanoviska IPCC. Již v prvních reakcích na toto odhalení se v médiích hovořilo o vědeckém skandálu desetiletí, což potvrdilo i následné fiasko prosincové konference o klimatu v Kodani. Aféra však měla ještě pokračování. Během prosince 2009 se provalilo, že předseda IPCC Dr. Rádžendra Pačaurí je zapleten do řady pochybných aktivit a svazků se skupinami či firmami, které měly na zveličování klimatické stopy člověka zájem, a přišel tak mimo jiné k velkým penězům. O jeho zaujatosti tedy nemůže být pochyb.

Filosof a vědec Karl Popper přesvědčivě obhájil své tvrzení, že doslova žádná teorie nemůže být s trvalou platností potvrzena. Jediné, oč se můžeme pokoušet, jsou lepší či horší teorie — je-li teorie v rozporu s byť i jen jediným platným pozorováním, nelze ji považovat za správnou bez ohledu na to, kolik jiných důkazů hovoří v její prospěch.

Vědecké poznání je schopno hodnověrně vysvětlit některé jevy, které jsou součástí naší lidské zkušenosti. Na druhou stranu tam, kde končí doména člověka, začíná úroveň metafyzická, o které můžeme spekulovat, ale nikdy ji zcela nepochopíme. Klimatologie se snaží vysvětlit procesy, které nás nepředstavitelným způsobem přesahují.

Porovnejme si například nevelkou spolehlivost dlouhodobých předpovědí počasí s řádově delšími simulacemi klimatu. Tam, kde má meteorologie potíže s předpovědí počasí na měsíc dopředu, hovoří klimatologie o desítkách nebo dokonce stovkách let. Tyto modely působí věrohodně snad jedině díky vědeckému statutu svých tvůrců a skutečnosti, že jejich spolehlivost nemůže být v plném rozsahu prakticky ověřena.

Klimatologický panel IPCC působí velice autoritativně a veřejná diskuse se proto vždy odvíjí od jeho průběžných zpráv. Problematika změny klimatu je však natolik složitá, že ji nikdo nedokáže pochopit jako celek. Výzkum se tak nutně stává věcí kolektivní dohody, jejímž předpokladem je společná vědecká víra ve správnost základní hypotézy, které se obecně říká paradigma.

Především díky této zdánlivé jednotě působí závěry moderní klimatologie na první pohled velice věrohodně. Pokud ale vyjdeme z oprávněného předpokladu, že základní hypotéza může být nesprávná, překvapivě nenalezneme žádné přesvědčivé vysvětlení probíhající změny klimatu. Ano, některé teorie jsou zajímavé, nicméně proti každé existuje množství neméně zajímavých argumentů. Výsledkem pak v žádném případě není pochopení a poznání, ačkoli to mnozí celkem úspěšně předstírají. S jistotou tedy nevíme o příčinách globálního oteplení téměř nic a tak tomu zřejmě zůstane i nadále.

Když jsem se koncem roku 2006 poprvé blíže seznámil s problematikou tzv. změny klimatu, byl jsem alarmován. Zdálo se totiž, že podle vědců prochází planetární klima změnami nebývalého rozsahu a hlavní příčinou jsme pravděpodobně my lidé.

Okamžitě jsem se začal pídit po dalších informacích. Dokonce jsem požádal o pomoc několik vědecky zaujatých přátel, které toto téma rovněž oslovovalo. S jejich přispěním jsem v následujících měsících týden co týden objevoval nové souvislosti a žasl nad neuvěřitelnou složitostí celé problematiky. Studoval jsem a hodnotil vše, co se tajuplné změny klimatu týkalo.

Výsledkem celého procesu je tato stránka jako můj příspěvek do veřejné diskuse. Rekapituluji zde srozumitelně hlavní závěry, ke kterým jsem až dosud ve svém pátrání dospěl. Zdůrazňuji, že jde pouze o můj neodborný pohled na celou záležitost. Pokud tedy budete mít po přečtení chuť napsat mi svůj vlastní názor, budu jedině rád. Text příležitostně doplním o nová zjištění a je možné, že to bude právě vaším přičiněním. Můj dík za přímou či nepřímou pomoc s přípravou této stránky patří následujícím lidem:

• Karl Popper významně ovlivnil můj pohled na vědu a možnosti vědeckého poznání
• Adéla Moravcová nakreslila svým osobitým stylem úvodní ilustraci
• Miroslav Umlauf a Mira Vlach vybrali internetové odkazy
• Vláďa Novotný se podílel na internetové propagaci této stránky
• Viktorka Šťastná, Aleš Drobek, Nikola Karulová, Jirka Krpeš, Michal Uhlíř, Honza Šimek, Zdeněk Drábek, Jan Skalík a mnozí další sdíleli informace nebo poslali své komentáře